Celosvětovým problém je zubní kaz. Podle průzkumů postihuje až 90 % populace, a to ho řadí mezi nejrozšířenější infekční onemocnění. Zubní kaz ničí tvrdé zubní tkáně a ty jsou potřeba nahradit. K tomu se používá výplňový materiál. Nejčastěji se dnes používají kompozitní materiály, jako akrylátové sloučeniny, které jsou oblíbené díky svým estetickým vlastnostem. Normální oko je téměř nepozná a je možné je použít i do laterálních úseků. Protože se neustále pracuje na vylepšování výplňových materiálů, byl vytvořen materiál na bázi skloionomerního cementu.
Kazy byly řešeny dlouhá léta amalgámovými plombami. To je sloučenina rtuti a jsou využívány zejména pro svou mechanickou odolnost. Mezi nevýhody patří to, že kvůli obsahu rtuti mohou poškodit životní prostředí, zdraví člověka a nehodí se ani pro velké dodělávky zubů, jelikož postupně narušují zub. Zároveň jsou amalgámové plomby velice neestetické.
U kompozitních materiálů je nevýhodou barevná nestálost. Během několika let se začne jejich barva měnit a okraje výplní tmavnout. Další nevýhoda je velká náročnost na zhotovení. Při tvorbě adhesivní vazby může docházet k problémům, které ovlivňují kvalitu výplně. Samotná aplikace výplně vyžaduje co největší sucho, čehož je v dutině ústní velice náročné dosáhnout. Toto právě vedlo vědce k vytvoření skloionomerního cementu.
Hlavní výhodou této výplně je, že nepotřebuje mezivrstvu adheziva. Problémem je však pevnost a estetika, která se nemůže rovnat kompozitním materiálům. Na to se zaměřili vědci, kteří věří jeho dokonalým biologickým vlastnostem a snaží se na těchto vlastnostech pracovat.
Vědci zkoumali 2 druhy tohoto cementu. Prášek byl vždy stejný, rozdíl byl v tekutině, která se použila pro zamíchání prášku. Prvním typem byla směs kyselin a druhým samostatná voda. Potom co namíchali několik vzorků a aplikovali je do zubů. Provedlo se několik CT skenů a ty odhalili jeho strukturu. To ukázalo, že cement je velmi porézní, což podle vědců není na škodu, ale nesmí se v těchto mikroskopických dutinkách nacházet zbytková tekutina. Protože by mohla mít za následek popraskání výplně.
Podle vědců hraje roli uspořádání dutinek, a to jak tekutina působí na částice cementu. Vazba tekutiny s částicemi nejvíce ovlivňuje pevnost materiálu. Testy ukázaly, že nejpevnější jsou materiály skládající se ze sloučeniny kyseliny a prášku. Pokud se vmíchala jenom voda, byly výplně velmi křehké. Ve směsi s kyselinami je cement méně porézní, vazby jsou silnější a pevnosti dosáhne materiál daleko dříve.
Momentálně řeší vědci otázku, jak navýšit odolnost cementů vůči velkému množství tekutin.
